Orisio
Sledujte nás na Facebooku

Balíček karet

S mojí ženou Janou jsme žili krásný a naplněný život, vychovali jsme dvě krásné děti, dočkali se vnoučat a užívali si podzim života plnými doušky. Měli jsme se velmi rádi a to i pokročilém věku, snad možná čím dál víc. Zkrátka jsme byli šťastní.

Když bylo ženě 68 let, vážně onemocněla a této nemoci po velmi krátké době podlehla. Bylo to pro nás zdrcující…, už tu nebyla. Všude bylo prázdno, pusto, smutno. Skončili naše ranní snídaně, procházky s pejskem. Život se změnil, byl náhle smutný, šedivý. Nic mě nebavilo, netěšilo, z ničeho jsem neměl radost, dokonce jsem měl myšlenky nebýt, odejít za svou milovanou ženou.
Beznaděj, smutek a bolest, to byli mí společníci. Jediné co mě dokázalo přivést na jiné myšlenky, byla vnoučata. Jednoho dne jsem dospěl k rozhodnutí, že už snad mám konečně sílu, protřídit manželčiny osobní věci.

Mimo jiné jsem našel nějaké staré karty, bylo mi to divný, s ženou jsme nikdy karty nehráli. Až od dcery jsem se dozvěděl, že jsou to karty tarotové a že si moje žena si vykládala osud a to nejen sobě, ale kamarádkám a to už od malička. Hned jsem pro ně běžel, jelikož jsem je umístil do tříděného odpadu. Pečlivě jsem je uložil a styděl se, jak málo jsem vlastně o své ženě věděl a nechápal, proč to přede mnou tajila. Hned jsem si ale odpověděl, byl a pořád jsem hodně materiálně založenej, jsem pragmatik, strojař a ona si určitě říkala, že bych jí nepochopil. Hmmm měla pravdu.

Když dcera viděla, jak se pořád trápím, řekla mi, ať si taky nechám vyložit karty. Ať vím, co mě ještě v životě čeká, zda mi ještě vyjde slunce. Řekla mi také, když to pomáhalo mamce a lidem kolem, zkus to, třeba ti to taky pomůže. Dlouho jsem nad jejími slovy přemýšlel, já takovej realista, nechat si vyložit karty to je nesmysl, ale shodou okolností jsem v rádiu slyšel reklamu na orisio.cz, že prý tam dostanu odpovědi za pomoci karet. Jednou večer, když mi zas bylo hodně smutno jsem tam zavolal, nevolil jsem žádnou konkrétní linku a na druhém konci se ozval konejšivý hlas. Už když jsem paní slyšel, bylo mi tak nějak pěkně. Řekl jsem jí, že se cítím mizerně, že jsem špatnej, tak vůbec ze života… Zarazila mě, požádala o mé jméno a datum narození a pak spustila, nechápal jsem… Řekla mi, že jsem v posledním roce ztratil blízkého člověka, který mi chybí, že umřelo i kus mě. Že to v kartách vidí, ale že vždy je třeba si uvědomit, že když něco skončí, tak zas něco nového začíná. Řekl jsem jí, že má pravdu, že mi umřela milovaná žena a že bez ní nechci žít. Pověděla mi klasické klišé, že by žena nechtěla, abych se trápil, abych žil dál, dál hledal smysl života i bez ní, že tak to Pán Bůh chtěl. Na závěr mi řekla, ať tu vzácnost, kterou jsem po manželce našel, ať jí dám vnučce, že ta už bude vědět co s tím. V tom okamžiku jsem ztratil řeč, jen jsem poděkoval a zavěsil. Ta žena na lince zřejmě mluvila o kartách… Do dnes to nechápu, i když pomalu začínám.

Karty jsem dal vnučce, která mi prozradila, že jí babička už kdysi do tajů věštění a vykládání karet zasvěcovala a že ráda naváže a bude pokračovat a že já budu její první klient. Dnes si chodím s vnučkou povídat o babičce, o kartách a s kartami. Je to baječný relax a když se dotýkám karet, které celý život držela moje žena, mám pocit, jako bych byl s ní a držel jí za ruku. Začínám se opět radovat a chápat podstatu bytí. Na svou ženu vzpomínám s láskou a něhou…

Pořád ji miluju, Jarda                                                                              zdroj Facebook ORISIO

 


Kategorie: příběhy, výklad karet, výklad budoucnosti, věštění

 

Chcete znát odpovědi na své otázky? Vyzkoušejte nejpohodlnější výklad karet a věštění po telefonu na čísle 906 509 109